09.01.2020 | Praxe

Každé řešení má svá pro i proti. Pro někoho je důležitá cena, pro jiného design či kvalita. Lze to skloubit?

PERFEKTNÍ VLASTNOSTI PŘI SUBTILNĚJŠÍCH ROZMĚRECH
Jedním ze základních atributů venkovní dlažby by měla být její pevnost a odolnost. Při srovnání keramické a betonové varianty z toho obě vycházejí velmi podobně, keramická dlažba však těchto výsledků dosahuje při subtilnějších rozměrech a nižší hmotnosti. Výška betonové dlažby se nejčastěji pohybuje mezi 4 a 5 centimetry, což s sebou nese také výrazně vyšší hmotnost.

Naproti tomu robustnější variantu keramické dlažby lze pořídit s výškou 2 centimetry. Ve finále se tak průměrná hmotnost 1 m2 v tomto případě pohybuje okolo 45 kilogramů, betonová varianta naproti tomu bývá při stejné ploše více než dvakrát těžší (100kg/m2). Keramická dlažba je tak vhodnější nejen proto, že se s ní snáze manipuluje, ale je ideální variantou i pro balkony či další místa, kde je potřeba dodržet nosnost konstrukce.

MINIMÁLNÍ NASÁKAVOST
Klíčovým atributem u podlahy je pak zejména na terase také nasákavost daného materiálu. Tato veličina je definovaná jako přírůstek hmotnosti po nasycení vodou vztažený k hmotnosti suchého materiálu. Udává se v procentech. Dřevo a beton přitom
patří mezi více nasákavé materiály, v prvním případě je tak nutné častěji ošetřovat povrch či se smířit s postupnými deformacemi. U betonové dlažby se zase po čase opotřebuje ochranná vrstva, bez další impregnace poté na tomto materiálu právě vlivem vyšší nasákavosti zůstávají fleky. Pokud jde o konkrétní hodnoty nasákavosti, ty se u betonu pohybují od 2 do 8 %.

Pravý opak v tomto směru představuje keramická dlažba, zejména pak slinutá venkovní varianta, která se vyrábí lisováním při teplotách nad 1200 °C a tlaku mezi 350 a 450 kg/cm. Slinutá dlažba má díky tomu nasákavost pod hranicí 0,1 %. Materiál je tak téměř bezporézní, což zabezpečuje jeho mrazuvzdornost, ale i odolnost vůči nečistotám či chemikáliím. Klasická keramická dlažba vyráběna tradičním způsobem dosahuje hodnoty nasákavosti pouze pod hranicí 3 %. Slinutá dlažba má tedy mnohonásobně nižší hodnotu nasákavosti.

LEVNĚJŠÍ NA PRVNÍ POHLED
Kritériem, na které se řada uživatelů soustředí na prvním místě, je cena. Při srovnání betonu, keramiky a dřeva vyjde nejlevněji první varianta, je však zpravidla vykoupena horšími vlastnostmi. Naopak nejdražší řešení představuje dřevo. Zejména v případě dražších exotických dřevin, které mohou vydržet déle, se jejich cena pohybuje i kolem 2500 Kč za m2. Nemluvě o technické náročnosti pokládky tohoto materiálu, která cenu dále zvyšuje. Keramika pak představuje zlatou střední cestu, m2 lze pořídit v rozpětí 300 – 1500 Kč. Vliv na to má zejména designové provedení, hodnoty protiskluzu či rozměr samotné dlažby. Právě ten si přitom zaslouží bližší prozkoumání, neboť při preferenci co nejnižší ceny vyjde ve finále levněji 2 cm vysoká dlažba, ačkoliv je sama o sobě dražší než 1 cm varianta – nejlevnější 2 cm dlažbu je možné pořídit za 600 Kč/m2 a nejlevnější 1 cm dlažbu je možné pořídit za 300 Kč/m2. Do nákladů je nutné zahrnout i další položky spojené s pokládkou dlažby, která je u 1 cm dlažby dražší a výrazně náročnější.

Zatímco 2 cm dlažba se pokládá na terče, a kromě ceny samotné práce je nutné počítat už jen s fóliovou izolací s oplechováním a geotextilií, u nižší varianty je položek více. Jmenovitě se jedná o izolaci, bandáž, penetraci, dilataci, spárování, ale také cenu samotného dalšího materiálu. Ve finále tak může být cena za obklad 10 m2 velké terasy u 1 cm varianty o zhruba 16 % dražší než u 2 cm dlažby. Pokud by se ale šlo o velkou plochu, například o rozměru 100 m2, byl by celkový rozdíl v absolutních číslech ještě mnohem vyšší.

TŘETINOVÉ ODSAZENÍ U POKLÁDKY
Estetická stránka nemůže být opomíjená ani u základních materiálů, ani u detailů. Největší množství vzorů a provedení nabízí jednoznačně keramika, při prvotřídních vlastnostech je tak možné zvolit i odstín vysněného materiálu, například dřeva. Konkrétně u něj vynikne kvalita provedení, zejména u větších formátů, které materiál dokonale imitují. Právě u delších dlaždic v imitaci dřeva je však potřeba mít na paměti jedno pravidlo, které se pojí se správnou pokládkou.

U takto dlouhých dlaždic totiž může dojít k mírnému prohnutí hran. Nejedná se přitom o nějakou vadu nebo nepatřičný jev, naopak je v souladu s aktuálně platnými normami. Toto prohnutí se však může vizuálně projevit, pokud je dlažba pokládána s polovičním odsazením. Obecně se proto doporučuje pokládat velkoformátovou dlažbu v designu dřeva s třetinovým a menším odsazením, aby celá podlaha
vizuálně dokonale ladila.

Konzultace technických informací s firmou M.B.Keramika.

Zdroj: časopis DOMO č. 6/2019, datum vydání: 5. 11. 2019

Předchozí článek   1 / 19   Následující článek