Zátěžové třídy laminátových a vinylových krytin

07.12.2020 | Zprávy

Jedním z důležitých parametrů při výběru podlahové krytiny bývá tzv. zátěžová třída, respektive klasifikace podle úrovně využívání. Zatímco u dřevěných podlah není tento parametr, z logických důvodů, uváděn, u podlah laminátových a vinylových hraje významnou, i když někdy koncovými zákazníky mírně přeceňovanou, roli.

ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍ

Pro snadnější definici vhodnosti užití krytin jsou stanoveny tři základní typy prostor pro pokládku podlahových krytin – tzv. „úrovně využívání (namáhání)“. Pro snadné vyjádření jsou jednotlivé třídy očíslovány pomocí dvoučíslí, kde první číslo je označením oblasti, druhé značí třídu užití (viz. tabulka č.1).

Nejzákladnějším typem úrovně využívání je bytová oblast, jejíž značení vždy začíná číslicí „2“. Bytová oblast je rozdělena na tři stupně, respektive stupně čtyři (u heterogenních pvc krytin), kdy u střední hodnoty lze využít i jakéhosi mezistupně, konkrétně tř. 22 a 22+. Zatímco v minulosti byla tato oblast jakýmsi základním stavebním prvkem, dnes narazit na podlahu s udanou třídou užití 21 lze srovnat s blízkým setkáním se sněžným mužem.

V rámci komerční oblasti značení vychází ze stejné logiky jako u oblasti bytové, jen počáteční číslici „2“ nahrazuje číslice „3“. Oblast je definována čtyřmi (plnohodnotnými) skupinami, tedy „nejzátěžovější“ krytiny pro komerční oblast nesou označení „34“.

V oblasti lehkého průmyslu je tomu obdobně jako u předchozích oblastí, jen počáteční číslicí je „4“ a oblast je definována třemi třídami.

Využití značení tříd úrovně namáhání je shodné pro laminátové krytiny, PVC, LVT i dnes stále populárnější krytiny minerální (chcete-li rigidní). Jen u laminátových krytin je způsob stanovení vhodnosti pro dané oblasti odlišný od typů krytin výše uvedených.

LAMINÁTOVÉ PODLAHY

U laminátových podlah se můžeme setkat s dvojím značením zátěžových užitných vlastností, které bývá občas zaměňováno: odolnost proti oděru a zátěžová (nebo také užitná) třída (= úroveň využívání „namáhání“).

Všechny laminátové podlahy musí být klasifikovány pro různé úrovně užití, dle své odolnosti proti oděru. Tato klasifikace je udávána značkou „AC“ a číslem od jedné do šesti, kde čím vyšší hodnota čísla, tím vyšší odolnost krytiny proti oděru (viz. tabulka č. 2). Jednotlivým stupňům odolnosti proti oděru jsou přiřazeny zátěžové/užitné třídy. Tedy v zásadě lze konstatovat, že laminátové podlahoviny lze, dle jejich vhodnosti užití, rozdělit na šest typů. Aby to nebylo tak jednoduchéJ, tak užitných tříd je sedm – tří třídy jsou definovány v obytné oblasti (21 až 23), čtyři v oblasti komerční (31 až 34), ale protože mezi třídy „23“ a „31“ je vloženo rovnítko, získáváme výsledek šest typů.  Chybí-li vám v uvedeném výčtu oblast lehkého průmyslu, vězte, že nejde o omyl – díky své konstrukci (a z ní vycházejících vlastností) nejsou laminátové podlahy pro tuto oblast určeny.

Hodnota „AC“ je vždy udávána výrobcem krytiny, který jí zjistí testováním. Zkrácený (a velmi zjednodušený) postup testu: povrch tří klimatizovaných vzorků krytiny je lihovou fixou rozdělen na osm osmin a je odírán aklimatizovaným brusným papírem na dvou zatížených kotoučích. Za stálého odsávání a při zapnutém počítadle otáček probíhá obrus krytiny v kruhovém tvaru, kdy každých sto otáček dochází ke kontrole povrchu krytiny (a po každých dvoustech otáčkách se mění brusný papír). Test probíhá až do dosažení počátečního stupně opotřebení (= initial wear point = IP), tedy prodření (= odkrytí vrstvy pod potiskem) v šesti osminách vzorku. IP je zaznamenána jako počet otáček.

Dle množství otáček, kolik krytina vydrží do prodření, je stanovena její hodnota odolnosti, vyjádřenou písmeny „AC“ a číslem. Tento výsledek je jedním z faktorů, které dovolí stanovit vhodnost užití v konkrétních oblastech. Jedním z důvodu, že krytina musí také splňovat další parametry – odolnost proti nárazu (malou a velkou koulí), odolnost proti vzniku skvrn, soudržnost a přídržnost povrchu, vliv nábytkové nožky a kolečkové židle, nabobtnání tloušťky a u třídy 34 i parametry změny rozměrů. Zařazení krytiny do správné oblasti využití je tak souhrnem vlastností krytiny, tvořící ucelený řetězec. 

PVC, LVT, SPC

Tři zkratky, značící 3 typy krytin: asi nejznámější, asi dnes nejpopulárnější, asi dnes nejrychleji se rozšiřující. I tyto podlahoviny mají svou klasifikaci úrovně využívání, ale jejich zatřídění probíhá jiným způsobem než je tomu u podlah laminátových a nelze nekonstatovat, že podstatně jednodušším.

Základním rozlišovacím prvkem jednotlivých tříd je tloušťka nášlapné vrstvy krytiny = tloušťka ochranné vrstvy chránící dekor před poškozením (viz. tabulka č.4). Známe-li tedy tloušťku nášlapné vrstvy, automaticky si můžeme doplnit zatřídění v oblasti využívání. Mezi jednotlivými oblastmi existují průsečíky požadavků na tloušťku nášlapné vrstvy, což se následně prokreslí i do značení tříd. Není tak výjimkou, setkáme-li se se značením např. 23/31 (prostory s intenzívním využíváním v bytové oblasti a nízce využívané prostory v komerční oblasti) nebo 32/41.

Parametr tloušťky nášlapné vrstvy není zjišťován testováním. Každý výrobce ví, jak silnou nášlapnou vrstvu používá u svých produktů a jak je může následně značit a prodávat.                                 

NENÍ PODLOŽKA JAKO PODLOŽKA

Doporučené oblasti využívání by měly být, při volbě krytin, zohledňovány. Zvláště při návrhu krytin do komerčních oblastí, či oblastí lehkého průmyslu. U návrhu podlahoviny např. do restaurace nebo kanceláře, by měl dotaz na frekvenci výskytu osob zaznít mezi prvními. V bytové oblasti, přiznejme si, je role této vlastnosti zanedbatelná. Absolutní většina podlahových krytin na trhu dnes startuje na třídě 31, chcete-li 23/31. O vhodnosti do jednotlivých místností v bytové oblasti tak neexistují žádné pochybnosti.

V úvodu bylo zmíněno občasné mírné přeceňování role zátěžových tříd koncovými zákazníky. V čem spočívá? (Skoro) každý prodejce podlahovin se již setkal se zákazníkem, který reklamoval poškození/poškrábání své nové podlahy a současně se odkazoval na vysokou třídu zátěže deklarovanou výrobcem krytiny – podlaha, dejme tomu s deklarovanou třídou 33, by přece v obývacím pokoji rodinného domu měla být nepoškoditelná… Jedná se o jeden z mýtů kolujících mezi uživateli. Jak je uvedeno v předcházejícím textu, označení oblastí použitelnosti krytin souvisí hlavně s frekvencí jejich provozu. Tedy krytiny, respektive ochranné prvky krytin, jsou dimenzovány proti opotřebení dle frekvence a způsobu užívání. A to běžného užívání. Mechanickému poškození (nejčastěji poškrábání) není schopna zabránit asi vysoká třída zátěže. A to je nutné vysvětlit i koncovým uživatelům, aby následně nebyli nepříjemně překvapeni.

LETMÝ POHLED NA BLÍZKOU BUDOUCNOST

Zátěžové třídy 21 a 22 upadly v zapomnění. Jejich místo na trhu zabraly třídy z komerčních oblastí. Tato obměna preferencí nebyla způsobena ani tak technologickým pokrokem, jako snahou o zjednodušení procesu výběru podlah. Zákazníci nechtěli při volbě krytiny přemýšlet, zda je jejich vysněná podlaha vhodná do obývacího pokoje, nebo jen do ložnice. A v tomto ohledu současná nabídka plně dostačuje. Možnost výběru krytin v zátěžových třídách 31 a 32 je dnes velmi rozmanitá, pro zákazníky lákavá a to i z pohledu prodejních cen. Nelze tak očekávat, že by v nejbližší době došlo k přesunu preferencí do zátěžových tříd oblasti lehkého průmyslu.

LITERATURA

ČSN EN ISO 10582 Pružné podlahové krytiny - Heterogenní polyvinylchloridové podlahové krytiny - Specifikace
ČSN EN ISO 10874 Pružné, textilní a laminátové podlahové krytiny - Klasifikace
ČSN EN 13329+A1 Laminátové podlahové krytiny - Prvky s povrchovou vrstvou na bázi reaktoplastických aminových pryskyřic - Specifikace, požadavky a metody zkoušení

Autor: Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin

Celý článek včetně tabulek najdete v profimagazínu DOMO 6/2020, který si v online verzi můžete pročíst ZDE.