23.01.2026 | Zprávy
V tomto článku se podíváme na podlahy trochu jinak, než jsme zvyklí. Ne jako na designový prvek, ale jako na místo, kde se odehrává celý život. V africké Zambii totiž podlaha není jen stavební vrstvou, ale středem každodenního dění, symbolem domova a propojení s přírodou.
Když se řekne podlaha, většina z nás si představí finální prvek interiéru, estetickou vrstvu, která uzavírá stavební dílo a určuje jeho charakter. V moderním pojetí je podlaha výsledkem technologického i designového vývoje, v němž se spojují požadavky na odolnost, údržbu, akustiku a vzhled. Ale existují místa, kde podlaha není luxusem, nýbrž základem existence. Jedním z nich je Zambie.
V mnoha částech Zambie, především na venkově, je podlaha stále synonymem pro udusanou hlínu. Tento povrch vzniká prostým ušlapáním místní zeminy, často smíchané s popelem, kravským trusem nebo pískem. Cílem není estetika, ale funkce. Podlaha má být tvrdá, rovná a pokud možno bez prachu. Hliněné podlahy se pravidelně udržují. Ženy je často zalévají vodou a znovu uhlazují, aby se nerozpadaly a nevířil se prach.
Taková podlaha žije spolu s domem. Když prší, nasákne vlhkost a ochladí prostor. Když slunce pálí, udržuje příjemný chlad. A když se po ní chodí bosýma nohama, poskytuje kontakt se zemí, který je v místní kultuře stále přirozený.
Podlaha v zambijském domě není jen konstrukčním prvkem, ale centrem života. Lidé na ní sedí, vaří, jedí, spí i pracují. V mnoha domácnostech není stůl ani židle, jídlo se podává na zemi, v kruhu rodiny. Varné místo bývá rovněž součástí podlahy, ohniště je obvykle umístěno přímo na ní, v rohu místnosti, obložené kameny nebo kusy vypálených cihel. Klasická ohniště postupně nahrazují vařiče na dřevěné uhlí. Kouř z ohně stoupá volně k otvoru ve střeše nebo z okna, zatímco kuchař připravuje jídlo klečící nebo vsedě na patách.
Děti si hrají na podlaze s kamínky, kukuřičnými zrny nebo kousky dřeva. Podlaha je jejich hřištěm i učebnou. A večer, když se v místnosti ztiší ruch, rozprostírají se na ni rohože z trávy, které slouží jako postele.
Pro Zambijce je půda symbolem života. Kontakt s ní má duchovní i praktický rozměr. Podlaha z hlíny není považována za nedostatek, ale za součást identity. Člověk, který na ní žije, doslova stojí nohama na zemi. I proto mnohé rodiny, které si později pořídí betonovou podlahu, zachovávají v domě jedno místo s původní hlínou, například v kuchyni nebo na verandě.
Ve městech a v rozvíjejících se vesnicích se situace mění. S rostoucí dostupností cementu a vody začínají lidé budovat pevné betonové podlahy. Nejde jen o komfort, ale také o zdraví. Betonová podlaha lépe odolává vlhkosti, snadněji se čistí a omezuje výskyt parazitů a hmyzu, kteří se v hlíně běžně vyskytují.
Foto: Beton není jen na moderních podlahách, vyrábí se z něho i činky.
Pro mnoho rodin představuje betonová podlaha symbol pokroku, důkaz, že se mají lépe. Často je prvním krokem k dalším zlepšením, jako jsou omítky, dveře nebo střecha z plechu místo z rákosí.
I tam, kde už beton nahradil hlínu, zůstává zvyk žít na podlaze. Lidé si na ni sedají i nadále, i když je chladná a tvrdá. Návštěvy často usedají na rohože, ne na židle, protože to považují za přirozené a přátelské. Děti si hrají na zemi, ženy zpracovávají zeleninu v míse položené mezi nohama a muži opravují nástroje přímo na podlaze dvora. Západní pojetí komfortu, že je nutné sedět na židli a spát na posteli, zde stále naráží na jinou filozofii prostoru. Podlaha je místem propojení, ne překážkou mezi člověkem a zemí.
S rozvojem stavebnictví přicházejí i nové typy podlah. V městských domech najdeme keramickou dlažbu, PVC krytiny i betonové potěry s nátěrem. Na venkově však stále převažují přírodní materiály, kromě hlíny i směsi s kravským hnojem, který díky své lepivosti a obsahu vláken vytváří pevný, tvrdý povrch. Zajímavé je, že právě tento přírodní kompozit má vlastnosti, o které se dnes snaží ekologické stavebnictví v Evropě. Je lokální, obnovitelný, biologicky odbouratelný a s minimální uhlíkovou stopou.
Když sledujeme proměnu zambijských podlah, vidíme nejen technický vývoj, ale i společenský posun. Hlína znamená tradici, sounáležitost, blízkost přírodě. Beton a dlažba představují modernizaci, hygienu, urbanizaci. Každý materiál tak vypráví jiný příběh o tom, jak se mění vztah člověka k vlastnímu domovu i k zemi pod nohama.
Pro odborníky na podlahy může být pohled do Zambie zajímavý i z jiné perspektivy. Ukazuje, že podlaha není jen technickým prvkem, ale kulturním fenoménem. Je místem, kde se odehrává život v celé své jednoduchosti, bez bariér, bez nábytku, bez přetvářky.
A možná právě v této prostotě se skrývá inspirace. Zambijská podlaha nás vrací k podstatě, k materiálu, doteku, trvanlivosti a funkčnosti. V době, kdy se stále častěji mluví o udržitelnosti, by mohla být připomínkou, že dokonalá podlaha nemusí být nutně ta nejdražší, ale ta, která nejlépe slouží lidem, kteří po ní chodí, nebo na ní žijí.
Martin Kubín