15.11.2023 | Zprávy
Dilatační mezery jsou nedílnou součástí každé realizace pokládky podlahové krytiny.
Tedy měly by být. I když velmi často součástí koncovými uživateli nechtěnou, podlaháři podceňovanou, dalšími řemeslníky, nastupujícími na zakázku po podlahářích, ignorovanou.
Foto: Dilatační mezera u lepené LVT podlahy skrytá lištou
Před samotnou montáží krytiny
Realizace dilatačních mezer nezačíná až samotnou pokládkou podlahových krytin. Na dilatační mezery je už nutné myslet při přípravě podkladu – jeho srovnávání samonivelační stěrkou. Ano, i nivelace podkladu musí být provedena s dodržením, respektive zachováním stávajících dilatačních mezer podkladu.
Panuje zažitá mýlka, že dilatační mezera při aplikaci samonivelační stěrky plní pouze jednu funkci. A to snížení rizika popraskání stěrky v průběhu jejího vysychání. Tento aspekt je pravdivý pouze částečně. Tedy: dilatační mezera skutečně snižuje riziko popraskání stěrky, a to zejména při lití stěrky v silnějších vrstvách, ale není její jedinou funkční vlastností. Druhou, a v mnoha případech důležitější, funkcí řádného oddilatování stěrky od obvodových zdí nemovitosti je zabránění přenosu hluku z krytiny do dalších částí budovy, zvláště pak v budovách patrových. Aplikace nivelační stěrky bez dilatační mezery vytvoří napojení horizontální konstrukce (podkladu) na konstrukce vertikální (zdi), což vytvoří jakýsi „akustický most“, přes který se vibrace způsobené provozem na krytině přenáší přes „bariéru“ původní dilatační mezery v podkladu.
Dilatační mezery podél potěrů jsou nedílnou součástí akustických izolací budov. Jejich zalití stěrkou tedy vede k negativnímu ovlivnění akustických vlastností stavby jako celku. A bývá tak první „na ráně“ při řešení akustického diskomfortu v budově.
Jednoduchým řešením problému je užívání dilatačních pásek při aplikaci samonivelačních stěrek. A to i v případech, kdy si je podlahář jistý, že rizika popraskání stěrky v průběhu jejího vysychání jsou naprosto minimální – např. při lití tenké vrstvy stěrky. Aplikace stěrky ve spojení s dilatačními páskami je prevencí možných (a velmi významných) problémů v budoucnosti.
Montáž krytiny – obvodová dilatace
Dilatační mezery podél krytiny (místnosti) jsou dnes již, naštěstí, takřka automatismem. Jejich minimální velikost je stanovena výrobcem krytiny, a to s ohledem na typ instalované krytiny, způsob pokládky a velikost instalované plochy. Obecně je možné konstatovat, že krytiny s hygroskopickými vlastnostmi vyžadují tvorbu dilatačních mezer větších (obvykle bývá požadované minimum 8 mm), krytiny nenasákavé menších (obvykle bývá požadované minimum 3–5 mm). Instalace celoplošným přilepením krytiny k podkladu může svádět k podcenění provedení dilatačních mezer, či jejich úplnému vynechání. Což by byla kardinální chyba.
Proč dilatační mezery vlastně vůbec musí být vytvářeny, a to i když je podlaha celoplošně přilepená k podkladu? Například dřevěné podlahy lze označit jako materiály nasákavé, tedy materiály schopné přijímat vlhkost ze svého okolí. A to nejen vlhkost přímou, tedy vlhkost z podkladu či nanesenou na povrch krytiny, ale i vlhkost nepřímou – vlhkost obsaženou ve vzduchu. Přijmutím vlhkosti dochází ke zvětšení objemu materiálu, tedy ke zvětšení jeho formátu, tedy k roztažení. Tento pohyb je částečně omezen samotným přilepením k podkladu, ale přesto není zcela eliminován. U materiálů, které lze označit jako nenasákavé – např. vinylové dílce, hrají prim jejich termoplastické vlastnosti, jinými slovy roztažnost materiálu vlivem teplot. Zahřátí materiálu vede ke zvětšení jeho objemu, roztažení. Dostatečná dilatační mezera na kraji podlahové plochy tak plní funkci určité ochrany před poškozením krytiny při jejích tvarových změnách.
Foto: Dveřní zárubně instalované přímo na plovoucí podlaze
Dilatace v ploše
Obvodové dilatace nejsou jediné nezbytné „zlo“. Při pokládce plovoucím způsobem musí být kalkulováno s dalším parametrem – velikostí instalované plochy. Každý výrobce stanovuje maximální přípustnou plochu, kterou lze instalovat bez přerušení (přerušení = krásné vyhnutí se pojmu dilatační mezera). Někteří výrobci uvádí 100 m2, někteří 200 m2, další třeba 1.000 m2. „Souboj“ velikostí povolené plochy se však odehrává hlavně v teoretické rovině – v absolutní většině je totiž udávaná hodnota platná pro plochy pravidelného, chcete-li obdélníkového, tvaru. To znamená, že např. v modelové bytové jednotce o celkové velikosti podlahové plochy 90 m2 s dispozicí 3 + 1 musí být jednotlivé místnosti odděleny dilatační mezerou (v prostoru dveří), přestože je celková velikost plochy pod limitní hodnotou danou výrobcem krytiny.
Mohou existovat (a existují) i výjimky, tedy výrobci, kteří povolují instalaci svých krytin plovoucím způsobem bez nutnosti tvorby dilatačních mezer mezi jednotlivými místnostmi. Je jich však jako pověstného šafránu… V případě nejasností ohledně ne/zbytnosti dilatačních mezer by vždy měl následovat dotaz na dodavatele krytiny.
V praxi se mohou vyskytovat i realizace, při nichž musí být části plochy odděleny i v případě, že tvar a velikost místnosti splňuje limity dané výrobcem krytiny. Za takový případ lze označit podlahovou plochu, jež je pouze lokálně vybavena podlahovým topením. Pokud je podlahová plocha vytápěna pouze v určitém místě, musí být část nevytápěné plochy oddělena dilatací od plochy vytápěné. Dvě plochy s odlišnými teplotami, a v případě instalace podlahového topení jen na části plochy může jít o velmi rozdílné hodnoty teplot, musí být oddělení těchto ploch provedeno vždy. Tedy i za situace, že je krytina instalována celoplošným přilepením k podkladu.
A zcela logicky musí být odděleny i plochy, na kterých dochází ke kombinaci stylů pokládky – tedy v situacích, kdy část plochy je instalována plovoucím způsobem, část přilepením k podkladu.
Foto: Dilatační mezeru v prostoru dveří lze vyřešit i pomocí korku. Tato metoda však vyžaduje značnou přesnost.
Dilatace v ploše – ovlivněné třetí stranou
Do výsledného efektu řádného fungování podlahovin vstupují v mnohých případech i další faktory, na něž má realizátor instalace krytiny již pramalý vliv. Klasickým příkladem je montáž kuchyňské linky.
V případě, že je krytina celoplošně přilepená k podkladu, podlahář ani koncový uživatel nemusí brát ohledy na instalaci dalších vybavovacích předmětů na krytinu. Kuchyňská linka, vestavěné skříně a další zařízení doplňující vybavení dotčených prostor může být instalováno na libovolné části plochy. Ale co když je krytina instalována plovoucím způsobem?
V zásadě lze konstatovat, že instalace těžkých vybavovacích předmětů přímo na plovoucí krytinu (a je jedno, jedná-li se o krytinu laminátovou, vinylovou nebo třeba dřevěnou) představuje rizikový faktor pro řádné fungování podlahové krytiny. Naskýtá se otázka, co vše lze považovat za těžké vybavovací předměty. Jejich definice není úplně snadná, ale testy podlahových krytin prokázaly, že za těžké vybavovací předměty lze považovat ty, jejichž váha přesahuje 300 kg. Tuto hodnotu překračují skoro všechny kuchyňské linky, což je spolehlivě řadí mezi „vybavováky“, které by neměly na plovoucích podlahovinách stát.
Ne vždy podlahář může vědět, kde přesně bude začínat/končit kuchyňská linka. Ne vždy může vědět, jaké další těžké předměty (např. vestavěné skříně, šatní skříně apod.) budou na krytinu instalovány dalšími realizačními firmami. Pro zabránění potenciálních škod je tak důležitá dostatečná informovanost investora, v dnešních časech dvojnásob a ideálně v prokazatelné formě (tedy písemně). Investor je v tomto případě nejdůležitějším médiem přenosu informací, protože ani důsledná informovanost samotných realizačních firem nezaručí, že koncový uživatel po kompletním dokončení vybavování profesionálními firmami nepostaví o své vůli na krytinu třeba akvárium o objemu tisíc litrů.
A i v tomto případě platí zlaté pravidlo, že v případě nejasností je dobré postoupit dotaz na ne/možnost instalace kuchyňské linky (či dalších těžkých předmětů) na plovoucí podlahu na dodavatele krytiny. A opět platí, že se mohou vyskytovat i produkty (např. u dřevěných podlah), které tvoří výjimku a za určitých podmínek povolují instalaci kuchyňských linek přímo na krytinu i při plovoucím způsobu pokládky.
Dilatace opomíjená
Mezi další faktory ovlivňující dilatační pohyb krytin patří dilatace vertikální. Na rozdíl od výše uvedených se jedná o dilataci, kterou není možné vytvořit samotnou krytinou, respektive montáží krytiny. Přesto patří mezi velmi důležité a, bohužel, často opomíjené.
Řeč je o dilatační mezeře mezi dveřní zárubní a krytinou. Na první pohled nepodstatný detail, ale ďábel se skrývá právě v detailech. Instalace dveřních zárubní ve styku s podlahou může způsobit lokální ukotvení plovoucí krytiny, bránící jejímu dostatečnému pohybu v rámci změn klimatických podmínek. Toto ukotvení následně ruší efekt podlahářem vytvořené dostatečné obvodové dilatace. Pohyb krytiny je omezen podobným způsobem, jako by krytina byla instalována přímo u zdi.
Instaluje-li dveře stejný řemeslník, který instaloval podlahu, měl by mezi zárubní a povrchem krytiny ponechat mezeru, do které je možné zasunout minimálně list papíru. Pokud instalaci provádí třetí strana, opět by se měl projevit efekt dostatečné informovanosti, předávání informací.
Součást díla
Dilatační mezery jsou nezbytnou součástí instalace podlahových krytin. Jejich nedostatečná velikost či dokonce absence může být základní příčinou poškození krytiny. A nejen to, nedodržení dilatačních mezer (ať už u nivelačních stěrek nebo u finální podlahy) může být příčinou hlukové nepohody v objektu. Nezbytnost dilatací by měla být i součástí jednání s investorem o realizaci a výsledné podobě díla.
Pojmy
Hygroskopické vlastnosti
Vlastnost materiálu přijímat vlhkost z okolního prostředí pohlcováním vodní páry a tím měnit svou vlhkost
Termoplastické vlastnosti
Vlastnost materiálu měnit svou pevnost/tvárnost vlivem změn teplot, a to i opakovaně. Materiál působením vysokých teplot měkne, působením nízkých teplot tvrdne
Dilatace
Roztažení, rozšíření
Dilatační mezera
Mezera umožňující rozměrové změny (roztažení) materiálů
Literatura
ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení
ČSN 49 2120 Dřevěné podlahy – Požadavky na montáž a posuzování
Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin
Celý článek najdete v novém vydání časopisu DOMO 6/2023, který si můžete online prohlédnout ZDE, nebo si napište o ukázkový výtisk ZDARMA na info@atemi.cz.
