15.10.2021 | Zprávy
Clam-Gallasův palác je významná pražská stavba jejíž počátky sahají až do 14. století i když v té době ještě pod jinými názvy, kterých se vystřídalo několik. Současná barokní podoba paláce z let 1711 –1715 a je dílem tehdejšího významného architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Palác patří od 1993 patří Magistrátu města Prahy a ten ho postupně obnovuje a rekonstruuje. Nyní přišly na řadu podlahy.
Podlahářské práce byly svěřeny týmu mistrů z cechu parketářů ČR. Vedení týmu se ujali bratři Marián a Martin Hulcovi. Převzali tak štafetu po svém otci. Ten jim za svého života stačil předat své znalosti, zkušenosti a umění restaurování historických podlah. Pokračují tak pod stejnou značkou HULEC PARKET Slovakia.
S touto firmou se pojí i dlouhodobá spolupráce firmy DEVA z Jablonce nad Nisou. Společnými silami tak realizují velice náročné obnovy podlah na historických objektech.
Kvalitní výsledek již vzniká při zpracování projektové dokumentace. Prvopočátkem je restaurátorský záměr, který spočívá ve zdokumentování stávajícího stavu. Množství původních dřevěných parket bylo po řadu let nahrazováno různými konstrukcemi, které negativně ovlivnily funkčnost i vzhled parketových podlah. Nejen pochůzná vrstva byla ve veliké míře pozměněna. Taktéž i podkladní záklop byl na mnoha místech poškozen častým rozebíráním. Při těchto úpravách nebyl většinou brán ohled na historickou cenu podlah. Mnoho parket bylo rozřezáno a nahrazeno odlišným materiálem. K zachování původního vzhledu muselo dojít k demontáži jednotlivých prvků a následné dílenské opravě. I přes značné poškození se parketářským mistrům podařilo zachránit a zrekonstruovat významnou část podlah. Zbývající plochy jsou osazeny novými parketami vyrobenými dle původních vzorů, dobových fotografií a konzultacemi s architekty a památkáři.
Díky této společné práci byly zachovány vlastnosti a estetika původních parket. Identická konstrukce tak umožnila montáž bez celoplošného lepení. Ke kotvení jsou použity vruty. Díky tomu lze do budoucna měnit nahodile poškozené dílce. Tato technologie imituje původní řešení. Bylo tak naplněno nejen přání památkářů, ale představy všech zúčastněných.
Hlavní zásadou, která určuje postup oprav je zachovat v co možná největším rozsahu původní prvky. Avšak už při první prohlídce nám bylo jasné, že se nebude jednat o „lehký boj“. Parkety byly z velké části zničené při předchozích úpravách při rozvodech inženýrských sítí, ale též byla velká část za hranicemi své životnosti. Demontáž probíhala nesmírně náročně pro křehkost parket a pevnost kovaných hřebíků v podkladu. Pro zajištění konstrukce prvků se musela každá parketa zvlášť zabalit. Při kvalitativním třídění na dílně se potvrdilo, že z velké části byly parkety již za hranicí své životnosti, kde tloušťka nášlapné vrstvy byla od 0 do 4 mm.
Proto byly parkety roztříděny do 3 kategorií:
- Vhodné pro další využití pro restaurování – nášlapná vrstva nad 4 mm a celkově možná opravitelnost.
- Použitelná mimo „pěší zóny“ – nášlapná vrstva pod 4 mm, avšak ještě možná opravitelnost.
- Již pro použití na podlahy nepoužitelné. Téměř žádná tloušťka pochůzné vrstvy a chybějící prvky.
Chybějící parkety byly proto nahrazeny novými replikami. Ty vycházely z původní konstrukce dle jednotlivých typů parket. Celkem se vyrábělo 8 vzorů intarzovaných parket podle původních rozměrů v 6ti různých dřevinách. Byly uplatněny 3 různé konstrukce a 3 tloušťky nášlapné vrstvy. To vše svědčí o náročnosti výroby a projektové přípravy, kterou si tato unikátní stavba zasloužila. Specifikou nových replik je mimořádná přesnost každé parkety, kterou bylo třeba předem vybrousit a opatřit povrchovou úpravou olejem s voskem. Tím se značně urychlí vlastní provádění na stavbě. Dále se značně omezí prašnost, která při standardním provádění při broušení vzniká. Omezí se tím i nezbytné zakrývání a ochrana cenných historických maleb. Vlastní montáž pak již spočívá na pokládce parket s vloženými péry a kotevními vruty. Tato aplikovaná technologie umožňuje i v budoucnu rozebrání parket bez výrazného poškození. Ve finále se provede ještě závěrečný nátěr a je hotovo.
Ing. Jiří Dvořák, ředitel Mistrovské školy řemesel a umění Jablonec nad Nisou
Kompletní, hotové dílo vám představíme v některém z dalších čísel časopisu Domo.
