29.09.2020 | Praxe
V prvním díle, který si můžete přečíst ZDE, jsme se věnovali potenciálním problémům, které mohou vzniknout na staveništi, a jejich důsledkům – nesplněným termínům, vícenákladům a práci navíc. Těmto nepříjemnostem lze ovšem předcházet zejména kvalitní komunikací se zadavatelem stavby nebo architektem. Je třeba být informován o tom, jaký druh potěru byl zvolen, jakou má pevnost, případně jaké zvláštní požadavky musí být při pokládání podlahové krytiny splněny.
I pokud se podlahář k těmto informacím nedostane, má možnost se zorientovat. V tomto pokračování článku z minulého dílu opět uvádíme tři možnosti, jak to provést.
Potěr z litého asfaltu nebo asfalt válcovaný za tepla.
Barva: vzhledem ke své jednotné černé barvě oba dostaly název „černý podklad“. Nicméně potěr z litého asfaltu a asfalt válcovaný za tepla mohou být zbarveny také jinak.
Vzhled povrchu: potěry z litého asfaltu mají obvyklou tloušťku vrstvy 2 až 4 cm. Na velké plochy povrchu se pokládají ve dvou vrstvách (na rozdíl od asfaltu válcovaného za tepla). Oba podklady mají povrch úplně beze spár. U nově položených potěrů z litého asfaltu se normálně provádí konečná úprava posypáním křemičitým pískem. Asfalt válcovaný za tepla žádné známky této následné úpravy nevykazuje. U nově položených potěrůz litého asfaltu se často naráží na to, že jsou silně znečištěny. V průběhu doby se na povrchu usazuje šedý prach, takže vypadají spíše jako cementové potěry. Z tohoto důvodu se vždy doporučuje z potěru odebrat vzorek pro další testování. V případě pochybností je hloubka penetrace – určená v laboratoři pomocí speciálního přístroje na testování asfaltu – dobrým ukazatelem toho, zda podklad na místě je potěrem z litého asfaltu, nebo asfaltem válcovaným za tepla. Hloubka penetrace u asfaltu válcovaného za tepla je vyšší než u potěrů z litého asfaltu.
Pórovitost: na rozdíl od potěrů z litého asfaltu bez dutin má asfalt válcovaný za tepla obsah dutin až 3 objemová procenta. Tato pórovitost je více nebo méně výrazná a viditelná. Navíc je textura litého asfaltu mnohem jednotnější než u asfaltu válcovaného za tepla.
Zvláštní charakteristiky: potěry z litého asfaltu jsou tvrdé, poněkud křehké systémy. Toto je jasně viditelné při rozbití povrchu pomocí kladiva a dláta. Na druhé straně: asfalt válcovaný za tepla je na dotek mnohem „měkčí“. Potěry z litého asfaltu se navíc používají v pojených nebo kompozitních systémech, například na asfaltu nebo se separační vrstvou na betonu. Ale na tepelně odolných izolačních vrstvách jsou možné také plovoucí konstrukce.
Potěr na bázi reakční pryskyřice
Barva: protože se do potěrů na bázi reakčních pryskyřic přimíchávají pigmenty, lze je najít v řadě různých barev a odstínů. Ale také jejich struktura a zrnitost je extrémně proměnlivá. Spektrum struktur se pohybuje od velmi husté až po pórovitou. Naopak textura je ve většině případů celkem pravidelná.
Vzhled povrchu: potěry na bázi reakčních pryskyřic mají obvykle velmi nízkou tloušťku vrstvy, ve většině případů velmi hladké povrchy, které jsou téměř beze spár.
Zvláštní charakteristiky: potěry na bázi reakčních pryskyřic se téměř bez výjimek pokládají a budou pokládat jako pojené potěry. Jak ukazují laboratorní testy, při jejich výrobě se normálně používají čtyři pojiva. Vlastní volba závisí na výrobci:
• epoxidové pryskyřice,
• polyuretanové pryskyřice,
• metylmetakrylátové pryskyřice,
• pryskyřice na bázi nenasyceného polyesteru.
Při práci s tímto speciálním typem potěru by pokladači podlahových krytin a dřevěných podlah měli dbát na dodržování tipů a pokynů uvedených v přehledech technických dat a technických letácích vydaných výrobci potěru. V praxi se potěry na bázi reakčních pryskyřic zřídka pokrývají pružnou, textilní nebo dřevěnou podlahovou krytinou. Z toho důvodu mají na trhu pouze okrajové místo.
Suchý nebo prefabrikovaný potěr
Zvláštní charakteristiky: tyto typy potěru představují prefabrikované desky. Také v tomto případě se pokladačům podlahových krytin a dřevěných podlah doporučuje si před pokládáním krytiny na suchý potěr vyžádat pokyny výrobce pro pokládání a další technické informace. Tyto dokumenty obsahují důležité informace o tom, jak pokládat podlahovou krytinu.
Jak subdodavatel zvládne problém přípravy podkladu? Před začátkem prací je potřeba udělat důkladnou kontrolu podkladu, tj. zda vůbec umožňuje pokládku samotné podlahové krytiny.
Podklady musí být pevné, suché, čisté, nosné, zbavené volných částí a trhlin, pevné v tahu a tlaku dle CSN 744505. Před aplikací vyrovnávací hmoty se je třeba ujistit, že u odizolovaných plovoucích podkladů je zbytková vlhkost< 2 CM %, při pokládce dřevěných podlah 1,25 CM % pro cementové potěry bez podlahového vytápění (s podlahovým vytápěním pak < 1,8 CM %, při pokládce dřevěných podlah 0,85 CM %) a < 0,5 CM % pro anhydritové potěry bez podlahového vytápění (s podlahovým vytápěním pak < 0,3 CM %). U neodizolovaných potěrů v případě použití vyrovnávací hmoty přímo na betonový podklad je třeba měřit zbytkovou vlhkost pod místem, kde se potěr s betonem napojují. Pokud není možné stanovit zbytkovou vlhkost, musí být dodržena dostatečná doba schnutí, často v řádu měsíců. Zbytky starých lepidel, podlahovin, stěrkovacích hmot, vosků, mastnot, olejů, asfaltu a jiné usazené vrstvy (např. kousky gumy) je třeba mechanicky odstranit, např. odkartáčováním, odbroušením, odfrézováním nebo otryskáním. Podklad očistíme a zbavíme prachu. Cementové podklady, případně existující cementový šlem, je třeba odstranit vhodnými stroji a důkladně vysát. U anhydritových potěrů by měl být už odstraněný vrchní šlem, doporučuje se ještě jednou přebrousit (zrnitost 16) a pečlivě vysát. Nesavé podklady, kamenné podlahy a podlahy z keramických dlažeb se musí řádně očistit pomocí vhodného přípravku a přebrousit.
Pokud naleznete následující vady/nedostatky, je nutné se zabývat jejich možnými následky:
• velké nerovnosti podkladu,
• praskliny/trhliny v podkladu,
• nedostatečně suchý podklad (vč. starých podkladů),
• nedostatečně pevný podklad, je příliš pórovitý a příliš hrubý,
• podklad je znečištěný, např. olejem, voskem, lakem nebo barvou,
• nedostatečná výška podkladu ve vztahu k výšce přilehlých stavebních komponentů,
• nevhodná teplota podkladu,
• nevhodné klima (teplota a vlhkost),
• provedení a tvar dilatací (investor/projektant by měl specifikovat, které dilatace musí být vyplněny pryskyřicí (sešity) a které musí být zachovány jako objektové dilatace. Zvláště objektové dilatace musí být dopředu naplánovány, aby plnily potřebný účel. Toto by mělo obsahovat jejich umístění, šířku, výplň a zda musí být zachovány i v podlahové krytině.
• okrajové dilatační proužky u stěn chybí nebo nedostatečně vyčnívají,
• existenci potvrzení o provedení nátopného diagramu podlahového topení,
• existence označených míst pro změření vlhkosti potěru před pokládkou při podlahovém topení.
Testy týkající se pevností v tlaku, v tahu za ohybu a pevnosti v tahu samotného lepidla běžně nepatří do činností nabízených a prováděných podlahářskými firmami. Proto nelze očekávat, že podlaháři budou koordinovat či dokonce vykonávat takovéto testy,
aniž by se uzavřela zvláštní dohoda. Pokud se ukáže, že tyto testy jsou potřebné, je pak na samotném investorovi, majiteli nebo projektantovi, aby si toto zajistil u autorizované instituce či soudního znalce.
Z tohoto vyplývá, že podlahář není v pozici sám vyhodnotit, zda pevnostní třídy stávajícího podkladu odpovídají požadavkům plánovaného využití – a toto platí především pro komerční prostory, jako jsou např. kanceláře, chodby, prodejny, ordinace, výrobny a továrny a sklady. V rozsahu povinností plynoucích ze zaměření a obhlídky zakázky jsou podlaháři povinni pouze zkontrolovat pevnost podkladu se zřetelem na to, jestli plánovaná podlahová krytina dokáže vytvořit pevné spojení s podkladem.
Při pečlivé přípravě podkladu a při použití správných podlahových krytin podlahář zajišťuje podle svých nejlepších znalostí, že potěr (zatěžovaná vrstva) je připraven pro instalaci podlahové krytiny. Podlahář nemůže (a proto by ani neměl) vzít na sebe plné záruky za možné defektní zóny pod položenými podlahovými produkty jím použitými.
Závěr
Navrhovaná řešení z hlediska toho, jak lze podklady identifikovat a určit jejich stav, jsou založena na mnoha desetiletích praktických zkušeností získaných prostřednictvím naší poradenské služby. Ohledně úplnosti našich řešení nečiníme nicméně žádná definitiva. Každé staveniště je přirozeně jiné a má své vlastní problémy a požadavky. Každý nový podklad a každý stávající podklad, který má být renovován, má svůj vlastní zvláštní charakter – a toto musí být stanoveno na individuálním základě, případ od případu. Pokud při hodnocení podkladu vzniknou jakékoliv pochybnosti, dodavatel podlahové krytiny by měl věc vždy konzultovat se zkušeným technickým poradcem nebo příslušným odborníkem.
Obzvláště v sektoru renovace je stěží nějaké staveniště, kde neexistují rizika. Ale také je pravda, že tato rizika lze minimalizovat získáním kompetentních rad, praktických zkušeností v oblasti stavebnictví a volbou správných systémů od výrobců podlahových krytin. Řešení těchto úkolů samostatně a na své vlastní riziko není nikdy dobrým nápadem. Protože: profesionální podlahář či parketář není žádným „Sherlockem Holmesem na podklady“!
Ing. Martin Kavalír,
společnost Henkel