20.08.2020 | Zprávy
Kroky našeho dnešního vyprávění nás tentokráte opět zavedou do východních Čech, jen však o něco jižněji než minule. Naším dnešním cílem bude Státní zámek ve Slatiňanech. Pozorným čtenářům jistě neuniklo, že tento objekt nenavštěvujeme poprvé. Opravdu je tomu tak. Tentokrát se však budeme zabývat opravami podlah v reprezentačních místnostech zámku, v takzvaných ,,Piano nobile“ prostorách. Co to vlastně je, to ,,Piano nobile“? Tímto názvem se obvykle nazývaly plochy sloužící k reprezentačním účelům. Majitelé nemovitostí se v těchto prostorách obvykle snažili ukázat to nejlepší z vybavení interiérů. Chlubili se nejen nábytkem, lustry, tapetami, ozdobnými štuky, ale v neposlední v řadě i podlahovými plochami.
I PARKETY MAJÍ SVOJÍ HISTORII
Parkety v reprezentačních prostorách zdejšího zámku (téměř celé první patro) původně pocházejí z Colloredo-Mansfeldského paláce v Praze, kde byly osazeny zřejmě v šedesátých letech devatenáctého století při prováděné novorokokové přestavbě paláce. Colloredo-Mansfeldský palác byl však kolem roku 1900 z velké části majiteli přestavěn na luxusní činžovní dům. A právě v této době byly z tohoto pražského paláce přeneseny parkety do letního sídla rodiny Auerspergů ve Slatiňanech, kde právě probíhala rozsáhlá úprava zámeckých interiérů.
KNIHOVNA A JÍDELNA ZÁMKU
Cílem našeho vyprávění je představit vám opravu podlahových ploch v prostorách jídelny a knihovny zámku. Oba tyto prostory vždy patřily k nejpoužívanějším částem objektu, a to už od dob rodiny knížete Auersperga až do dnešních časů, kdy se zde ještě nedávno konaly přednášky, koncerty či svatby. Atraktivnost těchto interiérů nejednou ocenili i filmaři. Uvědomíme-li si, že tyto intarzované parkety byly vyrobeny někdy okolo roku 1860, jejich stáří dnes obnáší asi 180 let. Sto osmdesát let poctivé služby, ale jak tomu mnohde bývá, nikoli vždy zrovna ideálního zacházení.
Foto: Mravenčí práce při dobrušování ploch
OPRAVA
Měly-li tyto prostory i do budoucna plnit svou úlohu v původní podobě, bylo nutno přistoupit k jejich již nutné opravě. V pořadí první současná oprava proběhla asi před čtvrt stoletím, kdy bylo provedeno nejnutnější zpevnění povrchů, kontrolní sondy do podkladů, následně opatrné výbrusy a na výslovné přání tehdejšího kastelána byly tyto plochy lakovány lakem na vodní bázi.
Z dochovaných fotografií je patrno, že nášlapné vrstvy obou podlah vypadaly skvěle a vedení správy zámku i památkáři byli spokojeni. A právě použití laků na vodní bázi se těmto parketám málem stalo osudným. Jistě, už tenkrát se jednalo o materiály solidní, které při aplikaci na povrchy nášlapných vrstev nezapáchaly a jejich téměř geniální vlastnosti byly výrobci a dovozci garantovány. Po dobu cca deseti let tomu tak skutečně bylo. Podlahy vypadaly velice dobře. Lak nepraskal a údržba byla rovněž jednoduchá. Až do doby, kdy začalo postupně docházet k jejich…
Foto: Nejenom výbrusy, ale i tmelení je velmi důležité.
TY PODLAHY NÁM NĚJAK ZEŽLOUTLY, NEVÍTE, CO S TÍM?
Takto jsem byl osloven novým správcem zámku, který se postupnými kroky snaží vrátit zámeckým prostorám jejich původní vzhled.
Po provedené prohlídce stavu podlah jsme skutečně museli uznat, že za téměř čtvrtstoletí se původně krásné intarzované podlahy s výrazným vzorem změnily v jakousi zažloutlou nevýraznou plochu. Co a jak s tím? Jasné bylo, že zažloutlý lak musí pryč. Tím oříškem bylo, jak to provést. Na klasické vybroušení jsme mohli rychle zapomenout, protože s vrstvami laku by došlo i k úbytku švarten, které již nebyly v ideální síle. Tyto parkety byly tehdy použity z jednoho zdroje, byly pokládány ve stejnou dobu, byly vystaveny stejnému zatížení i údržbě, přesto se v obou místnostech jejich povrch choval odlišně.
Původně použitý lak na vodní bázi byl skutečně kvalitní a držel jak přišitý. Jenom bohužel nevydržel v takové podobě, v jaké měl. Mnozí si řeknou, že v dnešní době kvalitních brusek se dají s výbrusy dělat téměř zázraky. Souhlasím s nimi, ale v tomto případě byl pomyslný led již hodně tenký.
Foto: Při vybroušení se objeví i starší opravy, které je nutno nahradit.
Nakonec i přese všechny překážky se dílo povedlo. Neobešlo se to sice bez několika vysazení a náhražek, ale to bychom museli lézt po čtyřech, abychom ta místa našli. Mravenčí snaha přinesla své ovoce. Nakonec nejlepší bude, přijedete-li se někdy v létě na zámek ve Slatiňanech sami podívat. Budete mít možnost uvidět nejenom tyto opravené podlahy, ale i proměnu celého zámeckého areálu po provedení rozsáhlých úprav.
REALIZAČNÍ SKUPINA:
- oprava podkladu a ploch: Jan Drápalík a Zdeněk Vrabec
- povrchové úpravy: Jan Drápalík
- restaurátorský záměr a dohled: Pavel Drápalík (hlavní dodavatel podlahářských prací)
Pavel Drápalík,
soudní znalec v oboru dřevozpracování
Foto: Knihovna ve finální podobě. Stačí už jen umístit nábytek.