26.11.2019 | Praxe
Foto: CM 100g anhydrit
V předešlých číslech časopisu DOMO a zároveň na těchto stránkách jsme si popsali základní problematiku anhydritových potěrů a pokládku vinylových podlah na tyto podklady. V tomto článku se zkusíme podívat na pokládku podlah dřevěných.
KVALITA PODKLADU
Jako u pokládky všech typů podlahových krytin, i u dřevěných významný vliv na výslednou podobu podlahy má kvalita samotného podkladu, jeho řádná připravenost. A je povinností podlahářské firmy zkontrolovat, zda podklad má všechny potřebné parametry pro pokládku a následný bezproblémový provoz krytiny. Podklad, respektive jeho kvalita, je součástí podlahové plochy, která sice není po pokládce viditelná, přesto má rozhodující vliv na vlastnosti, vzhled a životnost položené podlahy. Podcenění kontroly podkladu bývá v praxi až 90% příčinou reklamací podlah (a to nejen dřevěných).
Kvalitně provedený kalcium-sulfátový podklad nevylučuje pokládku dřevěných podlah, navíc nejen pokládku plovoucím způsobem, ale také celoplošným přilepením. Jistota je jistota, proto se pusťme do kontroly podkladu.
KROK PRVNÍ – PEVNOST
Dřevo je materiálem s hydroskopickými vlastnostmi, tzn., že neustále dorovnává svou vlhkost s vlhkostí okolního prostředí. Nejen s vlhkostí samotného podkladu, o které si povíme ní že, ale i s vlhkostí vzduchu v objektu. Absorbce vlhkosti (tedy nabrání vlhkosti), či naopak desorpce (zjednodušeně vysychání dřeva) vede k jeho tvarovým změnám. Tvarové změny u dřevěných podlah jsou tak přirozenou vlastností tohoto typu podlahovin. K jejich omezení přistoupili výrobci v minulosti ke konstrukci vrstvených podlah, ať už dvouvrstvých či třívrstvých. Přestože vrstvené konstrukce jsou tvarově stabilnější, než je tomu u masivních podlah, stále se jedná o podlahy dřevěné, tedy o podlahy neustále (v průběhu celého svého životního cyklu) „pracující“ = vlivem zvýšené vlhkosti dochází k roztažení lamel, vlivem snížené vlhkosti naopak k jejich smrštění.
Tyto procesy jsou samozřejmě všeobecně známé a z jejich důvodů je nezbytné ponechání dostatečné dilatační mezery mezi krytinou a pevnými předměty (např. obvodovými zdmi). Současně však vysvětlují i požadavky na pevnost podkladní vrstvy, která musí „ustát“ tyto tvarové změny dřeva při lepeném způsobu pokládky. Právě „ustání“ těchto změn přináší i jeden (z mnoha) benefitů celoplošně přilepené dřevěné krytiny – podstatně menší dilatační mezery po obvodu krytiny v porovnání s krytinou položenou plovoucím způsobem.
Výkyvy klimatických podmínek mohou být dost značné a náhlé. V letních měsících vlhkost vzduchu dosahuje v našich končinách svého maxima – zvláště v období bouřek. Naopak zimní období přináší suchý vzduch, který i v kombinaci např. s podlahovým topením dřevo vysouší. Z těchto příčin je tedy nezbytné, aby pevnost podkladu v tahu dosahovala minimálně 1,0MPa.
V praxi se setkávám s tím, že podlaháři (velmi) často celoplošně lepí dřevěné podlahy (a to i masivní) na podklady s podstatně nižšími hodnotami pevnosti v tahu. Vždy pak slýchám, že i pevnost 0,7-0,8MPa je dostatečná a praxí odzkoušená… Tento argument však neobstojí při případné reklamaci krytiny z důvodu jejího odtržení od pokladu. Ano, zvláště použití elastického lepidla může v podobných případech pomoci, ale není možné na to spoléhat a to i z důvodu, že ne vždy je možné udržet v objektu pro dřevo ideální podmínky, tedy vzdušnou vlhkost v hranicích 40 – 60 %.
VLASTNOSTI ANHYDRITOVÉHO POTĚRU POD DŘEVĚNÝMI PODLAHAMI
- Zbytková vlhkost (bez podlahového topení) – 0,5%CM
- Zbytková vlhkost (s podlahovým topením) – 0,3%CM
- Odchylka rovinnosti (dle ČSN) – ±2mm/2m
- Pevnost v tahu – 1MPa
Celé znění článku najdete v časopise DOMO č. 6/2019 (datum vydání 5. 11. 2019), který si můžete objednat v tištěné verzi ZDE, nebo v elektronické verzi ZDE.
Autor článku: Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin.
Pokračování článku Vám přineseme na těchto stránkách za týden ve středu 4.12. 2019.
Vaše redakce časopisu DOMO