04.11.2020 | Zprávy
Podložku pod laminátovou podlahu považuje každý za automatickou záležitost. Nad nutností její přítomnosti se nikdo nepozastaví. Ale jak je tomu u vinylových podlah, musí se pod tento typ krytin také instalovat podložky?
NENUTNÁ NUTNOST
Velmi brzy po vzestupu popularity klasických vinylových dílců (určených k celoplošnému lepení) představili výrobci evoluční posun – vinylové dílce se zámkovými spoji (celovinylové konstrukce, bez nosiče např. z HDF). Důvody byly prosté: nový systém měl eliminovat rizika pokládky lepením (např. instalace dílců do přeschlého lepidla), zjednodušit a tím i zrychlit samotnou pokládku a v neposlední řadě přinést i koncovým uživatelům benefit krytiny, která není pevně spojena s podkladem (výhoda, kterou ocení uživatelé hlavně při výměně krytiny za novou). S novým produktem nastaly i nové otázky, které musely výrobci řešit. A protože produkt zámkových vinylů byl čerstvým novorozencem, nebylo možné pro doporučené postupy (nebo návody na pokládku) využít zkušeností z praxe – ty musely být nejprve získány.
Protože konstrukční výška zámkových vinylů byla větší než 3 mm, jednou z vrstev konstrukce musela být i skelná mřížka, prvek zvyšující tvarovou stabilitu dílců. Z logiky věci tak výrobci předpokládali, že tato vrstva, ve „spolupráci“ s pevnými zámkovými spoji, tloušťkou a celkovou váhou krytiny, bude dostatečnou jistotou pro pokládku bez dalších podložek. Tak nastalo, že na otázky nezbytnosti užití podložek při pokládce zámkových vinylů výrobní (a vývojoví) technici odpovídali negativně, v lepším případě jen s doporučením užití podložek ve specifických případech (např. při pokládce na podlahové topení, při pokládce na keramickou dlažbu nebo v místech s vyšším provozním zatížením). V bytové oblasti byly podložky považovány jen za nadstandard, sice přinášející výhody lepší akustiky krytiny, ale na druhou stranu krytinu neúměrně zdražující. A pravdou je, že krátce po uvedení zámkových vinylů na trh byla cenová hladina samotných podložek nastavena velmi vysoko (nemluvě o ceně samotných krytin).
Praxe ukázala, že podložky mají své opodstatnění. A to nejen v prostorách, kde byly jen doporučovány. Jejich užití naprostá většina výrobců během relativně krátké doby změnila z doporučení na nutnost. I tento případ ukazuje, že je nutné stále sledovat vývoj a nové poznatky v oboru, nestačí se spoléhat na již jednou získané vědomosti – dnes platné pravidlo už zítra může být překonané/ neplatné, všichni výrobci neustále doplňují své návody a doporučené technologické postupy na základě nově nabytých znalostí a zkušeností.
Shrnuto a podtrženo: instalace podložky pod plovoucí vinylové krytiny by měla být prováděna stejně automaticky, jako tomu bývá např. u laminátových podlah.
FUNKČNOST
Důvodů pro užití podložky pod zámkové LVT je několik. Ale rozhodně nejde o srovnání podkladu. Samozřejmě, že kvalitní podložky pomáhají překlenout určité nedostatky podkladu, ale v žádném případě nemohou nahradit klasické prostředky vyrovnání podkladu do požadované úrovně. Podložky mohou pomoci překlenout určité nedostatky v podkladní vrstvě – jejich užití je nezbytné např. při pokládce přes původní krytinu, např. dřevěnou nebo laminátovou podlahu. Nebo při pokládce přes keramickou dlažbu, kde dokáží zabránit prokreslení spár a to o hloubce 2 mm a šířce 5 mm. Jednou z jejich nejdůležitějších vlastností je zvýšení akustického komfortu krytiny: jednak v zájmu útlumu odrazového hluku, tedy hluku vznikajícímu při chůzi po krytině a „vracejícímu se“ do místnosti, a též kročejového hluku, tedy hluku přenášeného do konstrukce budovy a obtěžujícího hlavně sousedy.
A přesto, že LVT krytiny jsou z podstaty své konstrukce samy o sobě tišší než třeba podlahy laminátové, užití podložek tento benefit ještě zvýrazní – hodnota zlepšení může dosáhnout až 19 dB. Součástí konstrukce LVT krytin je stabilizační vrstva ze skelné mřížky. Ta pomáhá držet normou požadované roztažnosti dílců v hodnotách do 0,25 %. Většina výrobců krytin udává hodnoty roztažnosti dokonce i o polovinu nižší, přesto se stále jedná o materiály, které vlivem svých termoplastických vlastností reagují na tepelné podmínky v objektu a s touto jejich vlastností je nutné počítat. Některé podložky pomáhají snížit vliv roztažnosti dílců svou konstrukcí, kdy jejich vrchní část je opatřena lepivou vrstvou (a krycí fólií, která se při pokládce odstraňuje). Dílce instalované na tyto podložky nejsou přilepeny v pravém slova smyslu, lepivá vrstva brání hlavně horizontálnímu pohybu – tedy její přilnavost s krytinou lze označit spíše jako „protismyk“ než přilepení a výsledná podlaha je podstatně stabilnější (tvarově).
Tepelný odpor [R] většiny podložek pod LVT bývá v hodnotách 0,01 – 0,02 m2K/W. Jejich užití je tak vhodné i se systémy podlahového topení. U systémů podlahového topení někteří výrobci podlahových krytin vyloženě vyžadují použití podložek s protismykovou úpravou. Pravidla pro pokládku podložek v kombinaci s podlahovým topením jsou shodná s podmínkami pro pokládku krytin.
NENÍ PODLOŽKA JAKO PODLOŽKA
Jakou podložku tedy zvolit a jakým se vyhnout?
Stav ideál je zvolit podložku doporučenou výrobcem krytiny. Ti obvykle mívají minimálně jeden typ (ale i více) podložek doporučený. Není-li tomu tak, či tato volba není z jakéhokoli důvodu možná, nastává čas volby podlaháře.
Celý článek najdete v profi magazínu DOMO č. 5/2020, který si můžete předplatit za zvýhodněnou cenu v tištěné verzi (315 Kč/rok) ZDE nebo v elektronické verzi (252 Kč/rok) ZDE.
